Děti a my

Když se milujeme, tvoříme našeho potomka, dáváme mu tím najevo, přijď, čekáme, chceme Tě.

Naší povinností je, vytvořit pro budoucího člověka příznivé podmínky nejen materielní ale i psychické a zvlášť v nás rozumové a podvědomé tak, abychom duchu člověka v hmotném těle, který přichází na tento svět, byl vytvořen vhodný stav pro jeho další rozvoj a naplněna jeho životní cesta.
Každý přichází s nějakými vlastnostmi a schopnostmi, proto je na rodičích, aby přišli sami na to, jaké to konkrétní dítě je a s jakými vlohami přišlo na tento svět, dali mu příležitost se všestranně projevit, nebrzdit ho v talentu, který se může jen nepatrně často projevovat, dát průchod jeho byť i zvláštním přáním, představám, projevům, neodsuzovat a nepřetahovat si přes život vlastního dítěte svá přání a co se nesplnilo mě, musí vykonat mé dítě. Rodí se, přicházejí k nám duchové se zážitky z minulých životů, respektujme to, dejme jim možnost se projevit, ale zároveň je veďme tak, abychom z nich vychovali řádné a čestné bytosti.

Jeden z příběhů o talentu.

Poznání kdo naše dítě je a co by mu vyhovovalo při jeho rozhodování o zaměstnání, je velmi důležité. Každý z nás má k něčemu vlohy, jde jen o to, rozpoznat je včas, aby náš potomek neměl v životě řadu potíží, které mohou zasahovat do celého spektra jeho budoucího života a nejen tam ale i do dalších generací. Uvědomíme- li si však i skutečnost, že chybným výběrem školy a později jeho zaměstnáním, můžeme v další fázi ovlivnit třeba i negativně řadu lidí nebo může být útrpnou ukázkou pro druhé, je potřeba se nad vším opravdu hluboce zamyslet. Ne každému vše vyhovuje.

A tak tedy

Nechme duši promluvit.

…Proč být zdravotní sestrou, ptám se matky, jenž, přišla, aby se zeptala, zda se její dcera dostane na tuto školu. Asi ne odpovídám a proč na zdravotní školu, se znovu ptám. Je to přece hezké povolání ne, odpovídá mi matka a zároveň se ptá dál a podnikatelská škola tam by se dostala? Tam by jenom trpěla, to není nic pro ni. Jak ji vidím, má umělecké nadání a talent, tam by se našla. Ta a umělecké nadání, nevěřícně kroutí její matka hlavou, vždyť neumí kreslit. Dejte ji na uměleckoprůmyslovou školu, uvidíte, bude to dobré….

Za několik měsíců se tato žena objevuje opět. Na zdravotní ani na podnikatelskou školu nebyla její dcera přijata. Uměleckoprůmyslová škola byla jejím osudem, kam pro mimořádný talent přijata byla.

Nechme tedy duši promluvit.

Člověk…

Živote živote, kreslíš čáry osudu podivné.

Život…

Každý obraz jest však dílem mysli vaší, nekreslím jej sám.

To řekl pán, jenž Životem je nazýván…