Pyramida života

Život a jednání člověka si můžeme představit jako pyramidu, čím vyšší, tím je člověk na vyšší duchovní úrovni, na jejímž vrcholu je položena deska na které stojíme a snažíme se o to, abychom se neotáčeli, nenakláněli nalevo, ani napravo, dopředu a dozadu, natož spadli, což znamená z hlediska duchovního vývoje velké problémy.

Deskou na níž stojíme, máme povoleno otáčet jen vlastní vůlí, tak abychom nespadli a přitom viděli co je na stranách pyramidy napsané, co použijeme pro své jednaní v současnosti a budoucnosti, ze zkušeností i třeba minulých životů, naučeného v současném životě, a duchovních vlastností. Zvládnout tenhle úkol znamená, být pánem ve svém životě, úkol jistě není nikterak jednoduchý. Na boku pyramidy se můžeme zachytit, pokud se na vrcholu neudržíme, propadneme se duchovně níž za čin, o kterém víme, že je negativní a přesto jej vykonáme, neboť si na pomyslné desce, na níž stojíme, dovolíme víc, než je nám povoleno, to si musíme uvědomit, to znamená nepřekračovat rovnováhu.

Kolik obrovského úsilí to může stát dostat se zpět, když si představíme, že strany pyramidy představují jakousi pomyslnou úroveň našeho bytí a myšlení. Své myšlení a jednání řídíme tím, co nám z podvědomí vychází, podle toho, jaké přijímáme podněty z vnějšku, vše zpracujeme v mozku, patřičně na ně reagujeme podle našich schopností umět se vypořádat s nástrahami života. Okolí nás potom podle našich reakcí vůči sobě vnímá a hodnotí.

Neexistuje člověk negativní ani pozitivní, existuje pouze stav, který nějak podle našich představ a zkušeností vnímáme a pokud kdokoliv, překročí vůči nám určitou hranici, kterou považujeme za únosnou mez, nebo soubor limitů začneme se bránit, podle toho jaké máme zkušenosti a schopnosti jak na úrovni hmotného nebo duchovního bytí. Ze všeho vyplývá jedno

Buďme velcí a silní, našlapujme v životě opatrně a mysleme tak, abychom neublížili sobě nebo druhým. V nás je uloženo vše, jak sto procent negativního, tak sto procent pozitivního, jde jen o to, odkud toho vezmeme víc, nebo půjdeme cestou vyrovnanosti a tato cesta se pro nás, což by mělo být samozřejmostí, stane naší skutečně projevenou a praktikující životní cestou“.

Někdo svou pyramidu života nedostaví, bude ji muset dostavět příště se vzpomínkami a bolestmi při stavbě naposledy, někdo ji dostaví, po smrti stavitele se však zhroutí, ten byl špatným stavitelem a vůdcem na zemi kdekoliv, někomu zůstane stát, bude ze zkušeností minulé stavby schopen postavit ještě krásnější pyramidu, někdo se bude opět učit stavět, pokolikáté už. Život je pyramida, stavte s radostí a láskou každý den, nemusí být nejvyšší, stačí, když bude pevná i po vašem odchodu, ať se stane příkladem dokonalé stavby, aby nebyla nikdy zapomenuta, stane se nápovědou pro stavbu ještě dokonalejší.

Faraon již odpočívá, s hůry on dívá se, co po jeho vládě zůstalo na zemi. Zamračen či potěšen to na něm nechejme, druzí ho již zhodnotili, proto on tak tváří se. A co Vaše pyramida, budou na ni v srdci vzpomínat? Přemýšlejte, vylepšujte, nic nenechte náhodě, stáčí kámen maličký, zhroutí se ta stavba veliká, až odejdete? Přemýšlejte, stavba jednoduchá to nebude, přemýšlejte, vše tam o Vašem životě psáno je, kdo, kde, kdy, jak a proč vystavěl.Krása je v duši, tělo se přizpůsobí.