Blíží se pomalu večer. Pes fena boxera Fifinka pospává na svém oblíbeném místě a já s mojí matkou sedím u stolu a chystáme se večeřet. Než se stačíme usadit, přede mnou na zemi stojí Fifinka a dívá se na mne svým hlubokým psím pohledem. Copak chceš, ptám se, svoji porci masa jsi již dostala. „No, víš, chybí mi sůl, dej mi sůl, je na stole v tom soudku“, vnímám její telepatickou odpověď. Panička Ti sůl nedává? „ Ne nedává, ona je lakomá“ a žadoní dál „ dej mi sůl“. Tak tohle nechápu, proč chce sůl, ptám se matky, já jí moc nesolím, psi sůl nesmí, měli by potíže s ledvinami a po této odpovědi se významně na Fifinku podívá, čímž ji dává najevo a říká, nic nedostaneš, měla bys potíže.
Když se ráno probudíš, zeptej se přítele, co si přeje, abys večer nepřemýšlel nad tím, proč jsi sám.Odpověď ze strany boxeřice Fifinky je téměř okamžitá. „Vidíš, já Ti říkala, že je lakomá, nic mi nedá“. Matka, se proti výrokům Fifinky, které ji reprodukuji, ohrazuje, dostává první poslední a jako argument dodává, je rozmazlená. V pohledu Fifinky když se podívá na matku, se dají vyčíst myšlenky, co si o mé matce myslí, „ Ty o tom“ tím poukazuje na výrok mé matky „nerozhoduješ, mám tady svého pána a ten rozhoduje“.
Slunce nikdy nezapadne, když nosíš v srdci lásku i pro druhé.Sypu si na dlaň sůl, boxeřice Fifi přichází, aby si sůl olízala. Matka namítá, abych jí nic nedával, že bude mít potíže. Uklidňuji ji, neboj se, ona si vezme jen tolik, kolik potřebuje a zbytek nechá, což se také stalo. Fifinka si třikrát lízla soli, podívala se na mne hlubokýma boxeříma očima a říká „zbytek si můžeš nechat“. Matka nevěří, svým očím. Beru ze stolu soudek a chci jako nasypat zpět zbytek soli, aby ani troška nepřišla na zmar, když je tedy panička tak lakomá, jak říkala boxeřice Fifinka.
Pes nezradí nikdy, pokud máš pro něj srdce na dlani, člověk, i když máš srdce na dlani, dokáže nejen zradit.Máti začíná křičet, opovaž se to tam nasypat zpět, kdo to potom bude jíst. Dávám Ti ji zpět, aby Ti nechyběla, říkám. Z misky od Fifinky bys ji, už určitě nevzala, kdybys potřebovala, ale Fifi by se s Tebou určitě rozdělila, ona není lakomá. No tak ten zbytek vyhodíme, že Fifi, panička Ti už příště dá trošku ze svého, ona si to bude pamatovat, že sůl můžeš. Fifinka se směje, tak jsem dosáhla svého, příště už sůl bude a odchází spokojeně do svého pelíšku snít své sny.
Až vyjdou hvězdy, pozorujte je , třeba vám připomenou rozlehlost myšlenek všech tvorů na zemi.