Kdo to tu chodí

Každý večer má své kouzlo, kdy v tichosti svého příbytku, můžeme po celodenní práci poslouchat, oblíbenou hudbu, číst, malovat, věnovat se prostě zálibě, na kterou většinou zůstane ta chvilka času, až ve večerní době. Jednoho večera sedím v obýváku v křesle a věnuji se řešení jedné z křížovek. Od mého zamyšlení mne vytrhuje škrábání na shrnovací lamelové dveře, takhle přece prosí o otevření náš pes,boxeřice Fifinka, ale není doma, tak proč otvírat a co tohle má znamenat. Škrábání na dveře se zesiluje, je slyšet i funění a odfukování psího čumáku. Zvedám hlavu od křížovek a dívám se ke dveřím. Je vidět jak se lamely na shrnovacích dveřích začínají prohýbat směrem do pokoje, nejdřív lehce, prohnutí se zvětšuje, až dveře s lehkým trhnutím povolí a velkým rachotem se otvírají. Je slyšet klapat v rytmu chůze psa psí drápky po parketách. Zbystřuji pozornost a už jsem pochopil, kdo přišel. Boxeřice Fifinka, náš pes, jako duch. Ptám se, "co tu děláš", "já chci být s Tebou, u paničky mě to nebaví, Ty jsi večer nepřišel, tak jsem přišla za Tebou já", vnímám její opověď. No to je hezké, Ty jsi takové trošku strašidlo že? "Asi, ale nevím proč" odpovídá a tváří se dost nechápavě. Ty tu budeš, ptám se, "jo u paničky je nuda". Baví tě to takhle se pohybovat? "No když panička nechce nikam jít a ani mě pustit ven, co mám dělat, někdy se dostanu někam, kde tomu vůbec nerozumím, ale dnes jsem přišla za tebou". Když jí říkám Fifinko, vrať se zpátky k paničce, nechce o tom ani slyšet a její drápky na tlapkách dál lehce ťukají o parkety a sem tam je slyšet i psí zafunění. Ty jsi, ale strašidlo říkám jí, "jo odpovídá ona nato" a nemá se naprosto k odchodu. Jdu k telefonu a volám matce, víš, koho tu mám, Fifinku, přišla sem jako duch, probuď ji, dělá tu ta svoje alotria. Po neuvěřitelných deseti až patnácti minutách se boxeřici Fifinku daří konečně probudit. Její duch se ztrácí. Za chvilku mi matka volá zpět a hlásí, kdybys viděl, jak se tvářila, když jsem ji probudila, divil by ses, byla pěkně naštvaná a přede mnou utekla spát jinam.

Duchovně se Fifi u mne doma zjevovala často. Stačilo pro ni nepřijít a už tu bylo něco vidět nebo slyšet z jejího psího duchovního hlediska. Až jsem pro ni přišel, to bylo radosti a hned hlásila, já byla u Tebe, jo všiml jsem si, tak si jdu raději pro Tebe, ať opět nechodíš po bytě dělat jako duch nějaký ten rachot, nebo taky jinde, že? Jo vím, ale kdybys nepřišel, opět bych něco provedla, abys přišel.

Tato schopnost, kterou jsem popisoval u mého psa, je dána každé bytosti na zemi, jen je potřeba se jí naučit. Je mnoho lidí, kteří se mi svěřují s různými zážitky, které vlastně vychází z poznání, že se duchovně ve spánku vymístili (neuvědoměle) z těla a mohli se dostat na rozličná místa, která když poté fyzicky navštívily, jim připadala velmi známá nebo měli pocit, že už tu někdy byli, tohle se děje spontánně. Možné však je naučit se své duchovní cesty řídit, i tam, kde se fyzicky nelze nikdy dostat, vše záleží na učení dané problematiky.