Stála na balkóně a dívala se dolů, jak přicházím k domu. Posílám jí telepaticky dotaz, co tam děláš? Já to tady hlídám, odpovídá fena boxera Fifi a dodává „panička mi říkala, abych to tady hlídala“ a kam šla, ptám se „k panu doktorovi píchat Áju, dát ji injekci“. Poslyš, ty jeden čerte a neděláš si ze mne legraci, což si velmi ráda dělala a tak se jí ptám znovu, opravdu šla s Ájou k panu doktorovi? Odpovídá naprosto stejně a dodává, už se s Tebou nebudu bavit, já to tady mám hlídat. Otáčím se a mé kroky směřují do nedaleké ordinace veterináře.
_________________________________________________________________________________Cestou přemýšlím nad Fifinkou, co všechno umí a jak ji dál směrovat, aby třeba dokázala víc a co bych mohl já získat od ní nebo celkově z celé říše fauny a flóry. Vzpomínky mne vedou i do dětství, můj dávný dětský sen rozumět přátelům z říše zvířat, je plněnou dnešní a každodenní skutečností, počátky porozumění jejich řeči byly už v dětství, ale proč mi tohle nikdo nevysvětlil, o co jsme přišli - o mnoho.
________________________________________________________________________________Blížím se ke dveřím čekárny ordinace veterináře, zaklepu a vstupuji. Na židli sedí moje matka a vedle ní na zemi poslušně Ája. Matka se hned ptá „jak jsi nás našel, jak víš, že jsme zde“? Fifinka mi to řekla, stála na balkoně, rozhlížela se a hned jak jsem ji uviděl, jsem se jí telepaticky zeptal a tak mi odpověděla, kam jste šli, jednoduché ne? Matka se začala smát a říká“ to víš, já než jsme odcházeli, jsem jí řekla, kam jdeme, aby hlídala byt, a až přijdeš, ať Ti to vyřídí“. Fifinka vyřídila a hlídala byt naprosto přesně, jak jí bylo určeno.